Místo mnoha jmen a proměn

SOUVISLOSTI

Samo místo, kde se nachází kino Scala, má pozoruhodnou historii. Na okraji historického jádra Brna vznikla v prostorách staletého hradebního systému rozsáhlá okružní třída. Na ní byla stavěna náměstí, parky s promenádami a budovy se společenským využitím, zejména divadla, kavárny a restaurace. Na konci dvacátých let 20. století se takové místo na okraji Lažanského (dnes Moravského) náměstí jevilo jako mimořádně vhodné pro víceúčelový dům, který zde také vznikl.

Už před první světovou válkou se z Brna stávalo moderní, silně průmyslové centrum, které ovlivňovalo široké okolí. Se vznikem samostatného Československa přestalo být Brno vnímáno jako předměstí Vídně. Získalo pozici druhého největšího města nového státu, kterou umocnila i jeho strategická poloha ve středu republiky. Díky připojení předměstských částí k centru Brna v roce 1919 stoupl počet obyvatel české národnosti a středních vrstev.

Růst Brna, jeho status zemského hlavního města země Moravskoslezské a lepší postavení Čechů nutně vyvolaly potřebu nových administrativních, správních a kulturních zařízení. Tím vším byl podporován velmi rychlý vzestup inteligence v Brně, čemuž vycházel vstříc vznik četných kulturních a současně zábavních zařízení. Patřila k nim i kina neboli biografy (ovšem slovo biograf se v Brně nikdy příliš neužívalo). Meziválečné období se jeví jako významné pro rozvoj této zábavy, jež neměla v oné době tolik konkurence jako později.

Na konci 20. a na začátku 30. let přibylo v Brně několik nových kin, včetně takzvaných premiérových kin. Na přelomu dvacátých let končila éra němého filmu, začala vláda filmu zvukového a s ním i nové generace herců. Na výsluní se dostávali Gary Cooper, Clark Gable, Marlene Dietrichová, Greta Garbo, Wallace Beery a další.


BUDOVA

Moderní palác vešel ve známost pod názvem DOPZ, protože jeho majitelem bylo Družstvo obchodních a průmyslových zaměstnanců. Podle textu v katalogu k výstavě „Brněnští židovští architekti“ měl být autorem návrhu k paláci DOPZ Zikmund Kerekes. Jiné prameny uvádějí jako spoluautory pražské architekty Otto a Karla Kohnovy a také vročení výstavby do let 1926–1927.

Byl to víceúčelový objekt. Kromě kancelářských místností zmíněného družstva zde bylo několik rozsáhlých společenských prostor. V přízemí budovy se nacházel velký sál pro pořádání konferencí, ale také tanečních zábav a divadelních představení. V prvním a druhém poschodí byly za velkými skleněnými okny prostory kavárny Biber. V suterénu domu byl umístěn biograf.

Kavárna Biber

Biberova kavárna byla dvojpodlažní a její okna byla typická pro kavárenské podniky meziválečné doby. Tento podnik vznikl zásluhou jednoho z nejznámějších kavárníků předválečného Brna – Otto Bibera. Za první republiky Biberova kavárna změnila působiště a v roce 1928 Oskar Biber, v pořadí třetí kavárník slavné rodiny, přeložil podnik do novostavby paláce DOPZ.

Přednáškový sál

Velký přednáškový sál v přízemí byl často využíván brněnskou Levou frontou, spolkem brněnské levicové inteligence sdružené kolem Bedřicha Václavka, literárního vědce a folkloristy.

K velkým akcím patřil například veřejný projev na protest proti pronásledování levicových kulturních pracovníků a proti fašismu. Dne 4. prosince 1931 zde k přeplněnému sálu promluvil profesor Zdeněk Nejedlý, architekt Jiří Kroha, dr. Richard Fleischer, poslanec Josef Juran a svolavatel, univerzitní profesor dr. Otakar Chlup.

Dne 29. dubna 1932 pořádal v sále DOPZ velkou veřejnou schůzi výbor Jednoty nemajetného a pokrokového studentstva, na níž se sešlo kolem pěti set studentů.

Velká událost se konala 31. března 1933, kdy v rámci protifašistického vystoupení promluvili prof. V. Helfert, doc. J. L. Fischer a JUDr. Bohuslav Ečer. Později sál paradoxně sloužil akcím různých kolaborantských organizací.

Kino

Součástí paláce DOPZ bylo od samého počátku stejnojmenné kino – Bio Dopz. Šlo o mimořádně důležitý objekt, vynikající svou velikostí, kapacitou i vybaveností, a tudíž lze konstatovat, že zřízení tohoto kina představuje jeden ze zásadních mezníků rozvoje filmové zábavy v Brně.

Bio Dopz navázalo na silnou tradici filmových představení v Brně, jejíž úplné počátky spadají do roku 1896, kdy se dne 9. srpna v Brně poprvé objevil kočovný kinematograf. Stalo se tak pouhého půl roku po prvním filmovém představení bratří Lumiérů v Paříži. První stálé kino pak bylo v Brně otevřeno 8. června 1907 pod honosným názvem The Empire Bio Co. K dalšímu rozvoji brněnských kin došlo po vzniku samostatného Československa, kdy fungovala kina Kapitol, Edison, Sport, Universum, Lido Bio, Republika a četná další. K nim se v roce 1929 přiřadilo Bio Dopz.




Licence

Získat licenci nebylo ale nikterak jednoduché. Dne 27. října 1928 se konalo komisionální řízení k posouzení vhodnosti tohoto prostoru k provozování kina. Komise zjistila kromě různých menších závad, že nejnižší bod hlediště pod úrovní chodníku u hlavního vchodu z Lažanského nám. je 7,20 m. Podle ministerského nařízení smí být pouze 6 m. To považovala zemská správa politická za tak vážnou závadu, že udělení licence 31. října 1928 zamítla.

Provozovatel zažádal o nové komisionální řízení na podkladě nového technického popisu, ve kterém byl hlavní vchod určen z Jakubského nám. (je níže než z Lažanského nám.), takže nejnižší bod hlediště u hlavního vchodu byl nyní 5,77 metru. Při předběžné kolaudaci 6. listopadu 1929 byl uznán hlavní vchod z Jakubského náměstí.




BIO DOPZ

Bio Dopz zahájilo svůj provoz dne 28. prosince 1929 filmem Bílé stíny (šlo o americký romantický film z roku 1928). Bylo to první kino na Moravě věnované výhradně zvukovému filmu. Byly zde promítány české filmy, stejně jako zahraniční, s českými a německými titulky. Přestože Bio Dopz zahájilo provozování již jako zvukové, vrátilo se ještě k filmu němému. Od 10. do 24. dubna 1930 promítalo s doprovodem dvacetičlenného orchestru němý film Svatý Václav, natočený k tisícímu výročí zavraždění svatého Václava.

Bio Dopz bylo největší kino v Brně, s největším hledištěm a také s největším promítacím plátnem v moravské metropoli. Podle názoru odborníků je současný kinosál původní, z dvacátých let 20. století.

Kino mělo původně 800 sedadel (přízemí 562, balkon 238). V následujících letech se kino zdárně rozvíjelo. V letech 1931–1932 došlo k dalším úpravám hlediště, počet míst byl zvýšen na 1012 (přízemí 700, balkon 312), byl zřízen kuřácký salonek a došlo ke změně foyer na čekárnu.

Bio Dopz ve středu města, zdá se, nebyl špatný obchod. Tržba činila ročně přes dva miliony korun, Fondu připadlo v roce 1930 189 077 Kč, v roce 1931 160 642 Kč, v roce 1932 121 782 Kč. Z toho musel odevzdat podle podmínek licence 40 % jiným spolkům. Kolik činil celkový zisk z kina, se nezachovalo.

Potíže

Již po necelém roce provozu začaly potíže. 15. srpna 1930 před 17. hodinou upadla na schodišti do Bia Dopz, které prý bylo špatně osvětleno, Berta Reinerová a způsobila si úraz. Žalovala Fond a Rudolfa Urbana, ředitele kina, o odškodné ve výši 51 762 Kč. Nic však nevysoudila, neboť se prokázalo, že veškeré komunikace návštěvníkům přístupné byly dostatečně osvětleny a že Berta Reinerová byla silně krátkozraká. Chtěla se prý přidržet ochranné tyče na schodišti, minula ji však, a proto upadla, takže si úraz způsobila sama.

Další nepříjemností byla voda, která 23. října 1930 pronikla do chodby ve sklepě (odkud byl vchod do promítárny). Povolaný stavební úřad městské rady zjistil, že následkem posledních dešťů stoupla hladina spodní vody, a tím se stalo, že voda vnikla do chodby. Voda se opět objevila v chodbě vedoucí do promítárny 25. února 1948 a vystoupila do výše 30 cm. Do ní bylo vždy asi 1 metr od sebe položeno několik cihel na sebe, aby bylo možné dostat se do promítárny.

K nepříjemnosti došlo i při promítání filmu Milion. 3. září 1931 inspekční služba policejnímu ředitelství hlásila, že německé titulky byly promítány na hlavní projekční ploše, kdežto české teprve jako druhé mimo hlavní projekční plochu. Podle nařízení to mělo být naopak. Vedení kina vysvětlilo, že se jednalo o film s francouzským dialogem, vkopírovanými německými titulky a českou diapáskou, takže skutečně nebylo možné titulky jinak promítat.

Menší nepříjemnost se přihodila 28. listopadu 1935, když v 22.30 hod. přijely ke kinu dva požární vozy městských hasičů a ti se ptali personálu, kde hoří. Z personálu nikdo o požáru nevěděl, ani požárníky nevolal. Hasiči zjistili, že hlásič požárů umístěný v šatně v důsledku menší závady samočinně hlásil požár. Závada byla odstraněna. Příjezd požárníků ušel pozornosti návštěvníků kina, takže k žádné panice nebo rozruchu nedošlo.


Zákazy

I když to bylo moderní kino ve středu města, reklama byla potřebná, neboť bylo třeba je naplnit obecenstvem. K tomu byla vymýšlena různá lákadla, policejním ředitelstvím ne vždy povolovaná. 17. listopadu 1930 Bio Dopz požádalo o povolení, aby mohlo před začátkem představení přenášet hudbu reproduktorem na ulici. Po nesouhlasném vyjádření městské rady policejní ředitelství 6. června 1931 žádosti nevyhovělo, protože „vzhledem k místu, kde má být zvuková reklama prováděna, je odůvodněná obava, že by zvukovými produkcemi oněmi byl rušen, případně ohrožován veřejný klid, pořádek a bezpečnost dopravy“. Bio Dopz také neuspělo s žádostí z 6. února 1933 o povolení tance obecenstva v přestávkách mezi představeními a před prvním představením za přítomnosti koncesovaného tanečního mistra. Již 8. února 1933 policejní ředitelství žádost zamítlo, „a to jednak z ohledu na veřejný klid a pořádek a slušnost při představeních v biografu, jednak proto, že vzhledem k dnešním hospodářským poměrům dlužno taneční zábavy co nejvíce omezovati“. Až v květnu 1938 se Biu Dopz podařilo získat povolení, aby mohla Huskova taneční škola (jedna osoba za doprovodu klavíru) před zahájením všech představení filmu Svět valčíků předvádět ukázky tance „step“.

Zostřená opatření

Někdy také docházelo při určitých filmech k zostřeným opatřením. Od 13. ledna 1931 byl v kině Dopz promítán film Na západní frontě klid podle Remarquova románu. Policejní ředitelství nařídilo, že ve veřejném zájmu musí v kině při představeních zmíněného filmu konat dozorčí policejní službu 1 koncepční úředník, 2 policejní agenti a 2 strážníci, kromě toho musí být na hlavní strážnici pohotovost 10 mužů uniformované stráže bezpečnosti s jedním obvodním inspektorem.

Bio Dopz fungovalo nepřetržitě, pouze s několika přestávkami. K přechodnému uzavření kina došlo na přelomu let 1931 a 1932 z důvodů stavebních úprav.

SCALA

V roce 1935 byl název kina Bio Dopz změněn na Scala. Jak vedení kina uvedlo, z důvodů čistě obchodních, neboť určitá část obecenstva, především nesocialistická, ztotožňuje Bio Dopz se stranou sociálně demokratickou, hlavně německou, čímž je podnik finančně poškozován. Prvním filmem, který se v novopečené Scale promítal, byla Maryša režiséra Josefa Rovenského s Jiřinou Štěpničkovu v hlavní roli. Kromě plakátování byla k propagaci filmu použita pohyblivá reklama, která vyšla trochu jinak, než byla myšlena. Jako reklama na film Maryša jezdil po Brně jedním člověkem tažený čtyřkolový vozík. Na něm byly jako střecha postaveny dvě velké tabule, na nich nahoře nápis „Maryša“, pod ním velký obraz hlavní představitelky Jiřiny Štěpničkové a pod obrazem nápis „v kině Scala“.

2. světová válka

První těžkosti během 2. světové války nastaly hlášeními na projevy obecenstva při promítání filmů, hlavně týdeníků. I když v únoru 1940 byl promítán diapozitiv s upozorněním, aby se obecenstvo vystříhalo všech projevů, neboť v jejich důsledku by mohlo dojít k dočasnému nebo úplnému uzavření kina, a tím by jeho zaměstnanci přišli o práci, přesto například při promítání filmu To byl český muzikant obecenstvo nadšeně tleskalo, a to hlavně při Kmochově zájezdu do Brna. Avšak tleskali i příslušníci říšské armády.

18. května 1940 byl zrušen příspěvek 0,8 % Masarykovu fondu a bylo nařízeno odvádět ho NSV (National Socialistische Volkswohlfahrt v Brně); ze správce Josefa Jedličky se stal Josef Jedlizska. 4. prosince 1941 koupila domy od Družstva obchodních a průmyslových zaměstnanců Pražská městská pojišťovna a 14. července 1942 se stali majiteli kina a nájemci místností němečtí občané Fritz Lord a Josef Veselý, oba bytem v Praze. Dlouho se však z majetnictví kina a licence netěšili, neboť s příchodem fronty bylo kino nuceno v neděli 15. května zastavit provoz.



Po válce

Ve dnech 15. dubna 1945 až 9. května 1945 přerušily provoz kina Scala válečné události. Bombami nebyla budova kina nijak dotčena, ale během fronty jak tato, tak sousední budovy úplně vyhořely. Kino v podzemí nebylo vůbec poškozeno. Po nejnutnější úpravě vchodu zahájilo provoz asi 9. května 1945 sovětským filmem Vpád a od 12. května promítalo další sovětský film Partyzán. V sobotu 12. května 1945 v 19 hodin byl promítán sovětský film Kragan. Představení bylo vyhrazeno jednotkám Rudé armády, avšak zbylá volná místa mohly použít i civilní osoby. Po 12. květnu hrálo kino jenom několik dnů. Po definitivní úpravě vchodu a vestibulu zahájilo normální provoz v sobotu 2. června 1945 filmem Druhá směna s dodatkem „Dům za městem“.

KINO MOSKVA

V roce 1948 dostalo kino Scala název Moskva, podle hlavního města Sovětského svazu, jehož Rudá armáda v roce 1945 osvobodila Brno. Název byl v té době považován za mimořádně čestný.

V roce 1952 vyrostla na místě paláce Dopz budova Hutního projektu od brněnského architekta Lubora Laciny, honosná socialistickorealistická stavba. Stejně jako vnější i vnitřní vzhled stavby se radikálně proměnilo i její využití, když v horních patrech vznikly projekční kanceláře. Jako jediný relikt původního poslání se tak do současnosti dochovalo pouze kino Scala a částečně také prostory dnešního Divadla Bolka Polívky, jehož vstup je však obrácen do Jakubského náměstí.

V roce 1957 bylo kino přestavěno na širokoúhlé. Dnem 14. června byl přerušen provoz a zahájena přestavba, při níž byla odbourána boční křídla balkonu, upraveno proscénium pro širokoúhlé promítání, sedadla vyměněna za nová a jejich počet snížen na 750 (přízemí 550, balkon 200). Byly zrušeny točité schody a promítárna, ta byla přemístěna do II. suterénu s vchodem z foyeru vedle vstupu do sálu. Pokladna byla příčkou rozdělena na dvě a prodej vstupenek pod schody zrušen a přenesen do vestibulu. K znovuotevření kina upraveného na širokoúhlé promítání systémem CinemaScope došlo ve čtvrtek 21. listopadu 1957 v 19 hodin představením francouzsko-italského filmu s Gérardem Philipem Nejlepší část.

Brněnské jaro

Po událostech v srpnu 1968, v září onoho roku, bylo kino opět přejmenováno, byl mu vrácen název Scala. Ten ovšem trval pouze málo přes jeden rok. S nástupem tzv. normalizace bylo v říjnu 1969 opět navráceno pojmenování Moskva.

Generální oprava

Dnem 18. ledna 1971 byl provoz kina zastaven a zahájena generální oprava jak stavební, tak všeho zařízení. Přestavba na panoramatické 70mm kino byla provedena dle návrhu Ing. arch. Jaroslava Šmídka. Ve vestibulu bylo odstraněno zábradlí mezi příchodovou a východovou komunikací, zrušen příjem i výdej šatny pro balkon ze strany vestibulu. Pokladny byly přemístěny proti vchodovému schodišti a z bývalých pokladen zřízena kancelář. Kuřácký salonek byl upraven na snack bar. V sále bylo nově upraveno proscénium, sedadla vyměněna za nová a jejich počet snížen na 473 (přízemí 328, balkon 145). V promítárně byly postaveny nové dva promítací stroje UM 70/35 a jeden ME 9 a pro dokonalý plastický zvuk instalována šestikanálová zesilovací tranzistorová souprava. Kino bylo slavnostně otevřeno za přítomnosti představitelů městské organizace KSČ, Národního výboru města Brna a složek Národní fronty promítáním sovětského filmu Sibiřanka.

V 80. letech bylo kino Moskva prémiérovým kinem a řadilo se mezi nejmodernější v Brně. Kino se dočkalo ozvučení ve formátu Dolby Stereo SR.

SOUČASNOST

VÝVOJ NÁZVU
1928–1935 Bio Dopz
1935–1948 Scala
1948–1968 Moskva
1968–1969 Scala
1969–1991 Moskva
1991–20?? Scala

Po listopadu 1989 bylo kinu vráceno dřívější jméno Scala. Po otevření multikin však začal být provoz kina ztrátový, a tak kino 22. prosince 2011 dopoledním promítáním pro školy ukončilo provoz coby městské kino a hledal se pro ně nový provozovatel.

Provoz kina obnovila v roce 2013 Masarykova univerzita ve spolupráci se společností Aeropolis, která zajišťuje celoroční program filmové produkce. Kino nově disponuje velmi kvalitní projekcí ve vysokém rozlišení 4K a ve zvukovém formátu Dolby Digital Plus 7.1. Do Scaly se tak 14. října 2013 po téměř dvou letech vrátili diváci, kteří se mohou těšit na zajímavou uměleckou tvorbu – a to nikoliv pouze filmovou.

Masarykova univerzita, jež si Scalu po jejím uzavření od města pronajala, ji využívá pro své odborné aktivity. Této historické budově navrací její původní vzdělávací poslání: Univerzitní kino Scala se stává opět místem pro setkávání studentů, akademiků i všech, kdo v Brně žijí, pracují, studují nebo sem jen zavítají. Kinosál nově slouží pro výuku, konference a semináře a akademické obřady Masarykovy univerzity.

Studenti Masarykovy univerzity se do tvorby programové nabídky kina aktivně zapojují v rámci projektu Studentské kino. Pravidelné projekce spojené s odbornými úvody, besedami a dalšími aktivitami můžete sledovat v programu kina. Konkrétní výukové kurzy připravuje pro Scalu Filozofická fakulta MU a Univerzita třetího věku MU.

Kurátoři výstavy Pavla Hudcová, Jiří Šebesta
Koncept instalace / výtvarník Jan Pfeiffer
Grafika a sazba Jakub Konvica
Texty a archivní materiály Karel Altman, Petra Šmejdová
Foto Aleš Ležatka, Simona Pecková
Realizace Tridot a. s.
Produkce Aeropolis s. r. o., Masarykova univerzita

Byly použity texty z rukopisu Václava Nováka Historie Brněnských kinematografů 1896–1981. Děkujeme za odbornou spolupráci Jiřímu Voráčovi, Lence Kudělkové, Martě Sylvestrové, Moravské galerii v Brně a Městskému archivu v Brně. Výstava byla připravena ke znovuotevření Univerzitního kina Scala v říjnu 2013.

Chci odebírat newsletter

Kliknutím na tlačítko "Přihlásit se" souhlasím se zasíláním newsletteru na uvedenou emailovou adresu.