V tomto díle režisér zaměřil pozornost na fenomén opery, napájený z bytostných zdrojů italského naturelu, z jeho temperamentu, heroické exaltace a sklonu k teatralizaci všednosti. Celý děj odehrávající se na luxusní zaoceánské lodi je velkolepé operní představení, jímž filmové diváky provádí felliniovský klaun v civilu Orlando – poťouchlý komentátor s voyeurskými sklony, posedlý zvědavostí. Ačkoli Fellini k opeře chová obdivnou úctu, ta mu nebrání, aby v parodizující „neomalenosti“ odhrnul její okázalou fasádu a poukázal na dekadentní afektovanost či přejemnělost vyšší společnosti, která se v opeře elitářsky zhlíží.
