Dotek z druhého břehu 0+

Viliam Poltikovič, ČR 2006, česká verze, 56 min

Film natáčený v Čechách, Nepálu a Tibetu se prostřednictvím příběhu ženy pocházející z českého, křesťanstvím ovlivněného prostředí, zamýšlí nad smrtí, jejím chápáním a způsoby, jak se vyrovnat s odchodem blízkých lidí. Hlavní představitelka si nachází cestu k tibetskému pojetí, které se ke smrti staví otevřeně, nevnímá ji tragicky, ale jako významný předěl ve věčném koloběhu proměn.

V naší společnosti je smrt považována za tabu. Většina lidí o ní nemluví, obává se jí. Tibeťané však mají přípravu na smrt dokonale rozpracovanou a v mnohém přínosnou i pro nás (svědčí o tom například velký zájem lidí Západu o knihy s touto tématikou). V tibetské kultuře, formované původním bönistickým náboženstvím a od 8.století zejména přijetím buddhismu, je umírající člověk veden k tomu, aby se zklidnil, uspořádal si své věci a myšlenky, aby se připravil na odchod do jiného bytí a smířil se s ním. Smrt je tu šancí, jak proniknout do podstaty věcí.

Přesný návod, jak se během umírání zachovat, co vše přijde a s čím se člověk vyrovnává, ukazuje Tibetská kniha mrtvých. Proto bývá předčítána umírajícím a zemřelým, aby jim pomáhala jako průvodce při přechodu z života do mezistavu barda, otevírajícího cestu k vykoupení či do nových vtělení. Stává se tak zároveň významným návodem pro konání živých.

I samotný způsob pohřbívání v Tibetu je jedinečný. Vzhledem k místním podmínkám (nedostatek dřeva, kamenitý terén, zmrzlá půda) je za doprovodu náležitých obřadů tělo zemřelého na pohřebišti rozsekáno a nabídnuto supům jako potrava. Koloběh lidského těla se symbolicky uzavírá.

Edita Kleckerová, vdaná žena se dvěma dětmi se k tibetské duchovní kultuře dostává jakoby náhodou. Přínos tibetského konceptu umírání a smrti poznává, když jí těžce nemocný tatínek umírá v hospicu. Po čase se jí splní sen a odjíždí do Tibetu. Nejenže prožívá bezprostřední zkušenost s tolik odlišnou kulturou, ale nachází i motivaci ke změnám v osobním životě.

Výpověď Edity je prokládána citacemi v přednesu Jana Kačera, které tibetské pojetí více přibližují a upřesňují (jde o citáty, jejichž autory a prameny jsou Buddha, Jeho Svatost 14. dalajlama, Anagárika Góvinda, Milaräpa, Michel do Montaigne, Sogjal Rinpočhe, Rudá hostina čö a Tibetská kniha mrtvých).

Po formální stránce film používá stylizované výrazové prostředky.

 

Chci odebírat newsletter

Kliknutím na tlačítko "Přihlásit se" souhlasím se zasíláním newsletteru na uvedenou emailovou adresu.