Hranice ovládání + přednáška Vladimíra Hendricha 0+

anglická verze / české titulky, 150 min
Hranice ovládání + přednáška Vladimíra Hendricha

Po přednášce filmového kritika a historika Vladimíra Hendricha o „nekorunovaném králi amerického nezávislého filmu“ Jimu Jarmuschovi a o jeho snímku Hranice ovládání – s exkursy do žánru „film noir“ – následuje projekce filmu a po ní beseda. 

Hranice ovládání (The Limits of Control)

Scénář a režie: Jim Jarmusch / USA-ŠPANĚLSKO-JAPONSKO 2009 / barevný, 116 minut

Kamera: Christopher Doyle / Hudba: Boris. Různé skladby a písně /

Hrají: Isaach De Bankolé (osamělý muž), Jean-François Stévenin (Francouz), Paz de la Huerta (Nahá), Tilda Swinton (Blondýna), John Hurt (Kytarista), Gael García Bernal (Mexičan), Bill Murray (Američan) aj. 

Tajemný osamělý muž přijíždí do Španělska, aby vykonal práci, která bude zřejmě dost mimo zákon… Alegorické road movie vybízí ke srovnání s předchozím Jarmuschovým výsostným filmem noir Ghost Dog – cesta samuraje. Podle našich recenzentů, oceňujících na Hranicích ovládání většinou jen nádhernou kameru a hudbu, je opus Ghost Dog zábavnější a tudíž o mnoho lepší film nežli Hranice ovládání. Lze se však obávat, že kritérium zábavnosti toho vypovídá více o tuzemských pisálcích nežli o specifických kvalitách samotného Jarmuschova snímku, o němž jeden americký kritik s odzbrojující prostotou napsal, že „je to umění, ale není to dobrý film“. Hranice ovládání jsou sice – řečeno Jarmuschovými slovy - „variací na dané téma“, rozhodně však nejsou jen variací Ghost Doga: navzdory žánrové podobnosti jsou svébytné zcela novými filmařskými přístupy, neobyčejně svěže převracejícími stereotypy příběhu a psychologie postav.

Samotný Jarmusch uvádí, že si při natáčení představoval, jaké by to asi bylo, kdyby Jacques Rivette přetočil Point Blank Johna Boormana anebo kdyby Marguerite Durasová předělala noirový opus Samuraj od Jeana-Pierra Melvilla. Inspiroval se i evropskými krimisnímky 70. a 80. let, mj. od Francesca Rosiho.

Jarmusch si tu hraje se znaky postmoderny: ironizuje, otevírá pohledy novými směry, ale přitom pokládá otázky po smyslu, a to velmi neotřelými filmovými prostředky, v poslední době hodně neviděnými. Výsledkem je velmi strhující snímek, jakkoli postrádá tradiční dramatický příběh.

Kritik Petr Fischer o filmu The Limits of Control v Kritickém klubu na stanici ČRO 3 Vltava mj. řekl: „Mně nakonec v celém filmu nejvíce přitahovalo napětí mezi tím, čemu Jarmusch říká fungování, a mezi tím, co na počátku filmu nazve vnímáním či představivostí. Protože to jsou opravdu dva odlišné světy. Zvykli jsme si žít ve světě, který funguje, takže mu můžeme porozumět, a pokud porozumíme těm kódům a pravidlům, tak z toho máme určitý prospěch a náš život se odvíjí velmi pravidelně a racionálně a ty materiální a mocenské zisky mohou být veliké, zatímco ve světě vnímání či představivosti jsou ty zisky ryze osobní, vnitřní a vlastně nepočitatelné. A mám pocit, že v Hranicích kontroly Jarmusch tuto hranici neustále tematizuje a připomíná“.

(Vladimír Hendrich v anotaci k filmu na Letní filmové škole 2009)

 

 

Chci odebírat newsletter

Kliknutím na tlačítko "Přihlásit se" souhlasím se zasíláním newsletteru na uvedenou emailovou adresu.