Kdo bude hlídat hlídače aneb Klíč k chaloupce strýčka Toma 0+

Karel Vachek, CZ 2002, česká verze, 242 min

Závěrečný díl Vachkovy tetralogie Malý kapitalista se opět věnuje osobitému zkoumání stavu společnosti, politiky a různých elit v českých zemích v současnosti. Tentokrát však tvůrce vše soustřeďuje do jednoho prostoru, do budovy Národního divadla v Praze (s jediným časosběrným pohledem na Národní divadlo a křižovatku před ním). Na pozadí zkoušek opery Dalibor v režii nekonformního J. A. Pitínského nechává Vachek promlouvat své hosty v lóžích, na balkonech, v parteru či v zákulisí historické budovy, symbolizující národní povědomí a odrážející etapy vzestupu i ponížení (uvidíme a uslyšíme mj. Johna Boka, Vladimíra Boreckého, Petra Cibulku, Vladimíra Hučína, Zdenu Mašínovou, Janu Fortýnovou, Jana Kellera, Hanu Librovou či Milana Machovce). Výběrem „mluvčích“ dává Vachek jasně najevo i své vlastní postoje, ačkoliv na rozdíl od předcházejících snímků vstupuje tentokrát do jejich monologů či dialogů jen velmi sporadicky. O to více však „animuje“, aranžuje či režíruje vlastní artefakty a různé rekvizity (především hračky), nebo používá na monitorech dokumentární záběry a fotografie a vytváří tak groteskní a surrealistický „komentář“. – Dílo je podle opery rozděleno do tří dějství. V prvním se promluvy zaměřují zejména na současnou politickou situaci a na nedávnou minulost. Ve druhé části se mluví především o devitalizaci zhoubných nádorů a ve třetím se řečníci věnují problémům a dopadům globalizace na přírodu a společnost. – Hned na počátku zazní závěr Libušina proroctví z jiné opery B. Smetany. V titulcích jsou pak uvedeny seznam „hostů“ a obsah opery Dalibor podle Anny Hostomské. Operní zkoušky tvoří kostru filmu a dílo je zde v klavírním výtahu s áriemi a sbory odehráno celé! „Ďábelská“ kamera Karla Slacha zaznamenává zkoušky v obou obsazeních, někdy je statická, někdy naopak krouží po jevišti a vyhledává různé úhly záběrů, přičemž používá převážně širokoúhlý objektiv 8mm pro zachycení hloubky vesměs holé scény. Děj opery místy koresponduje s promluvami hostů. Podstatná je postava Dalibora jako českého hrdiny, k níž se váží různé paralely. – S předěly filmu se pojí záběry na různé letité stromy („svědkové tisíciletých dějin“) ve všech ročních obdobích a na efektně nasvícené kameny-antropomorfy (staré 350 000 let). Propojení mezi divadelním prostorem a obrazy z přírody naznačuje klavírní stolička, potažená rudým plyšem a umísťovaná v plenéru u stromů. – Více než dříve se uplatňuje barevnost: operní zkoušky jsou laděny do šedých tónů, zatímco v hledišti vyniká červená či rudá barva a kameny jsou nasvíceny do zlatova. Barevnou škálu mají i obrazy stromů (zejména zelená, či na sněhu kontrast bílé a tmavé). – Vachkův opus přináší vedle nádherné hudby a srozumitelného textu libreta řadu inspirativních podnětů, v nichž se kromě jiných kvalit uplatní i hravost či provokace. Ostatně oním klíčem k Chaloupce strýčka Toma je heslo „Mám sen“! Na 6. Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů 2002 Jihlava získal snímek Cenu za nejlepší český dokumentární film roku 2002 a letos v červnu obdržel také Cenu Andreje „Nikolaje“ Stankoviče za nejvýznamnější český snímek roku 2002.

Hodnocení a recenze

 

Chci odebírat newsletter

Kliknutím na tlačítko "Přihlásit se" souhlasím se zasíláním newsletteru na uvedenou emailovou adresu.