Les Ballets Russes 0+

various, F 2009, 140 min
Les Ballets Russes

PŘÍMÝ PŘENOS V HD KVALITĚ ZE STÁTNÍ OPERY V PAŘÍŽI. Na začátku minulého století zamítl soubor Les Ballets Russes pod vedením Sergeje Ďagileva veškeré konvence a otevřel náruč modernitě. Jako první přišel s uměleckým dílem založeným na spolupráci malířů, hudebníků a špičkových choreografů. Jeho práce doposud zůstává jedním z nejodvážnějších uměleckých dobrodružství 20. století. U příležitosti stého výročí jeho založení budou provedena čtyři zásadní díla Les Ballets Russes v dosud nepřekonané původní choreografii Massineho, Nižinskiho a Fokineho. Tato pocta sestává ze čtyřech prací různých uměleckých směrů. Odhaluje plejádu nečekaných inspirací: romantismus v díle Duch Růže (Spectre de la rose), divoký erotismus ve Faunově pozdním odpoledne (L’Aprèsmidi d’un Faune), tragiku Petrušky (Petrouchka) a osobité zpodobení Španělska v Třírohém klobouku (Le Tricorne). Krátká ukázka ke shlédnutí např. zde na tomto odkazu.

19h00-19h25 : pohled do operní haly
19h25-19h30 : interview s Brigitte Lefebvre, uměleckou ředitelkou baletu Opéra de Paris
19h30-19h40 : první část: Duch Růže / Le spectre de la Rose
19h45-20h00 : druhá část: Faunovo pozdní odpoledne / Après-midi d'un Faune
20h00-20h37 : třetí část : Třírohý klobouk / le Tricorne
20h37-21h00 : přestávka
21h00-21h40 : čtvrtá část: Petruška / Petrouchka
21h50-22h00 : závěrečné titulky

TŘÍROHÝ KLOBOUK / Le Tricorne (1919)
Ďagilev rozpoznal Massineho výjimečný talent vytvořit komickou a originální baletní choreografii. Le Tricorne (původní španělský název zní El sombrero de tres picos) je jednoaktové baletní dílo, pro něž hudbu složil Manuel de Falla, choreografii vytvořil Léonide Massine a scénu a kostýmy navrhl Pablo Picasso. Hudba, scéna i choreografie díla Le Tricorne jsou v dokonalém souladu a spojují v sobě klasicismus, modernismus i španělského ducha. Zejména poslední jota celého díla odvážně předznamenává vývoj moderního tance.

DUCH RŮŽE / La Spectre de la Rose (1911)
Dívka, která se vrací z plesu, sní o dokonalé bytosti, tak prchavé jako je vůně růží.

FAUNOVO POZDNÍ ODPOLEDNE / L’Aprés-midi d’un Faune (1912)
V Nižinskiho díle L’Aprés-midi d’un Faune je patrné stále silnější tíhnutí k realismu. Tanečník, který tak dokonale interpretoval Fokineho představy, se sám stává choreografem. Poté, co propůjčil své tělo básníkovi z Les Sylphides, ztělesnil La Spectre de la Rose a vdechnul duši loutce Petruškovi, vytvořil tanečník Václav roli z masa a krve – smyslného a troufalého fauna, který v poslední scéně nechává promlouvat svou touhu tak otevřeně, až to diváky šokovalo. Ve své době byla práce tehdejších tanečníků výzvou akademickému pojetí tance a předznamenala mnohé z odvážných pokusů a tanečních směrů současnosti.

PETRUŠKA / Petrouchka (1911)
V tomto díle vychází Fokine z klasického ruského příběhu. Zřetelně se vyvíjí směrem k expresivnímu tanci, dokonale převádí pocity a myšlenky do řeči těla. Ačkoliv v Petruškovi ožívají postavy z ruské loutkové pohádky, není to pohádka. Příběh je zasazen do reálného světa a staví proti sobě naturalismus pouťového prostředí a fiktivní život loutek – radostné nadšení pouťových diváků a kruté drama odehrávající se mezi miniaturními kulisami.

 

Chci odebírat newsletter

Kliknutím na tlačítko "Přihlásit se" souhlasím se zasíláním newsletteru na uvedenou emailovou adresu.