Případ pro začínajícího kata 0+

Pavel Juráček, CZ 1969, česká verze, 102 min
Případ pro začínajícího kata

Existují filmy – světy samy o sobě, v nichž události probíhají podle zvláštních zákonů a pravidel, poněkud odlišných od reality, kterým jsme dosud stačili přivyknout. Pokusem vytvořit takový filmový svět je i PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCIHO KATA, na počátku inspirovaný volnomyšlenkářstvím snů a dětských představ.

V první fázi psaní scénáře byl Juráček veden snahou nabourat zavádějící názorové stereotypy, jež se kolem jeho autorské filmové tvorby ustálily v souvislosti s POSTAVOU K PODPÍRÁNÍ (vliv Franze Kafky; důraz na žánr politické alegorie atd.). S tímto úsilím korespondoval i původní záměr učinit z Gulliverovy výpravy do Balnibarbi a Laputy sled obrazů odvozených ze vzpomínek a fantazií hlavní postavy a tím zcela potlačit satirickou linii obsaženou ve Swiftově knize. Z dvanácti kapitol, na které je film rozčleněn, se Juráčkovi podařilo tento přístup nejlépe uplatnit v úvodních dvou. V dalších částech subjektivní hledisko ustupuje pozici zvědavého, ale vnitřně nezaujatého pozorovatele, jak je do tohoto postavení stále více směrován i samotný Gulliver. Tato postupná proměna poznamenává žánr filmu, který se pohybuje mezi tragikomickou nadsázkou, poetickým příběhem (viz Gulliverův komentář znějící mimo obraz) a Juráčkem na počátku tak odmítanou politickou alegorií. Ve vyobrazení systému fungování Laputy a Balnibarbi, v chování jejich obyvatel není totiž těžké najít paralely se životní praxí v době komunistického Československa - v obecné rovině to je např. falešný kult a současně obava z nedotknutelné vládnoucí autority. Propojení reality a filmové fikce podtrhuje také fakt, že do detailů a podrobností vymyšlený svět Balnibarbi a Laputy, stejně jako Gulliverovy snové představy a vzpomínky, v nichž se mu zjevuje jeho dávná láska Markétka, Juráček s kameramanem Janem Kališem přibližují bez výraznější (přebujelé) stylizace obrazu. K vytvoření jakoby cizího světa využívají zdánlivě obyčejné a přirozené fotogeničnosti pustnoucí krajiny a interiérů rozpadajících se budov, které zároveň v sobě mají i dostatek přízračnosti. Neustálý kontakt filmu a skutečnosti vyvolává v divákovi pocit zneklidnění a zároveň se zesiluje vyznění jednotlivých scén, viz snová sekvence Gulliverovy návštěvy „domu zbudovaném bláznem“ vrcholící scénou balancování na prohýbající se prkenné podlaze.

Hodnocení a recenze

 

Chci odebírat newsletter

Kliknutím na tlačítko "Přihlásit se" souhlasím se zasíláním newsletteru na uvedenou emailovou adresu.