Psí maso 0+

(Carne de perro), Fernando Guzzoni, F-RCH-D 2012, španělsky / české a anglické titulky, 76 min

Sledujeme jeden týden z Alejandrova života. Tento opět nezadaný, křehký a nepředvídatelný muž skrývá temné tajemství. Jsme svědky hledání nové identity, která by ho vzdálila od přízraků minulosti a všech kontaktů s ní. Jeho marné pokusy sice nedávají příliš naděje, ale bojuje, protože jeho osobnost se pomalu rozpadá.

Příběh filmu Psí maso je metaforou o osudu člověka, který byl v minulosti (zde konkrétně během chilské diktatury) zatažen do struktur, kde se podílel na represích. O hrdinovi se dozvídáme, že byl pravděpodobně mučitelem. Režisér si jeho psychologický profil vytvářel na základě rozhovorů s advokáty věnujícími se případům porušování lidských práv. Využil řadu detailů a momentů z každodenního života poukazujících na fakt, že řada obyčejných nenápadných lidí ve společnosti si s sebou nese takovéto tajemství. Nebylo tedy úkolem ukázat někoho, kdo stál v centru moci, ale toho, kdo byl jejím vykonavatelem. Při psaní scénáře se podařilo čerpat inspiraci také z instituce sdružující bývalé profesionální vojáky. Hlavním tématem filmu je zprostředkování pocitu člověka, jenž konal zlo, ale neviděl v tom nic špatného, protože takovéto jednání společnost vnímala jako běžné. Fernando Guzzoni patří do generace stojící mimo tuto dobu, což ho nakonec vedlo k tomu, aby diktaturu zprostředkoval bez návratů do minulosti, bez konkretizace událostí a více se ponořil do psychiky člověka podléhajícího tlaku událostí. Výrazem carne de perro (psí maso) byli označování členové elitního komanda chilské pravice, které podporoval diktátorský režim a někteří z nich se stali ministry, poslanci, senátory nebo vlivnými podnikateli. Tato společenská schizofrenie vykazuje řadu společných znaků s českou společností po roce 1989.

Jde o další z velmi úspěšných a oceňovaných filmů chilské kinematografie, která na sebe poutá pozornost již řadu let. Fernando Guzzoni debutoval dokumentárním filmem La Colorina o básnířce Stelle Diazové Marínové. Toto je jeho první hraný film. Nicméně je zde cítit silné ovlivnění dokumentárními postupy, což se projevuje například úsporným pohybem kamery, snímáním z velké blízkosti, civilním herectvím, omezením dialogů nebo řadou kontemplativních scén.

Hodnocení a recenze

 

Chci odebírat newsletter

Kliknutím na tlačítko "Přihlásit se" souhlasím se zasíláním newsletteru na uvedenou emailovou adresu.