Kdo se bojí Virginie Woolfové? 0+

(Who's Afraid of Virginia Woolf?), Mike Nichols, USA 1966, anglická verze / české titulky, 134 min
Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Kdo se bojí Virginie Woolfové? je příběh stárnoucího profesora a jeho ženy (dcery rektora), kteří si prostřednictvím virtuálního světa a virtuálních příběhů dokážou ubližovat s takovým gustem a takovou razancí (pravděpodobně proto, aby si dokázali, že ještě žijí). Současně se odvíjí vztah mladší dvojice, která stojí téměř na počátku jak vztahu, tak kariéry, a na rozdíl od starších ještě má zábrany - „předstírá“ nejen ostatním, ale i sobě nejrůznější iluze o životě. V pořadí druhá hra Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové? byla poprvé uvedena na Broadwayi 13. října 1962 a úspěch, který okamžitě zaznamenala, nereflektoval pouze její umělecké kvality, ale měl i pikantní příchuť skandálu. Dnes, kdy diváka na plátně, ani na obrazovce už nemůže šokovat takřka nic, si lze jen těžko představit rozruch, jaký Albee vyvolal jak svým slovníkem, tak emocionální brutalitou hry, jež byly zvláště působivé v době doznívajícího poválečného optimismu, kdy Spojené státy stále ještě bezelstně (či pokrytecky) věřily v „americký sen“. A právě tento autor svým dramatem rafinovaně a bolestivě ne relativizuje, ale přímo cupuje na kusy a předjímá tak cynismus a skepsi let, která měla teprve přijít. Příběh jedné noční manželské vivisekce je sice dobově podmíněn, jeho hodnota daný kontext ale dalece přesahuje, neboť reflektuje především všeplatné civilizační úzkosti a existenciální rozměr mezilidských vztahů. Albee jako absurdní dramatik zkoumá především vztah reality a iluze, v níž člověk hledá útočiště před nejistotou a nesmyslností vlastní existence. A právě prolínání, kolize a oddělování těchto dvou fenoménů je základním principem tohoto dramatu. Tím, co vedlo studio Warner Bros k zakoupení práv na hru, byly jistě především její skandální pověst a mimořádný ohlas. Ale vzhledem k tomu, že producent Ernest Lehman, který se podepsal i pod scénář, nechal text hry v podstatě beze změny, podařilo se i ve filmu zachovat jak mistrovské postižení komplikovaného vztahu ústřední dvojice postav, dokonale umocněného mělkostí a naivitou jejich mladších spoluhráčů (či obětí), tak významovou vrstevnatost textu. Jeho drsnost vyvolala střet s dobovou cenzurou (snímek Kdo se bojí Virginie Woolfové? byl prvním filmem, v němž zaznělo jasně a zřetelně „god-damned“) a bylo jen dílem kontaktů Jacka Warnera, že film vůbec získal svůj cenzurní certifikát. (upraveno z textu Ivy Hejlíčkové)

Hodnocení a recenze

 

Chci odebírat newsletter

Kliknutím na tlačítko "Přihlásit se" souhlasím se zasíláním newsletteru na uvedenou emailovou adresu.